Známý a stále lákavý příběh podle filmového scénáře Sylvestera Stallona, výpravná scéna, kvalitní výkony účinkujících, to a další superlativa nabízí muzikál Rocky. A zřejmě i proto, že je pod ním podepsaný zkušený americký režisér Christoph Drewitz, nezapadá mezi pražské muzikálové klasiky, ale nabízí něco víc. Něco, co tu ještě nebylo.
Když přišly první zprávy o tom, že se na naší scéně chystá uvedení notoricky známého příběhu Rocky, vzbudilo to jisté rozpaky. Jak se slavná filmová verze může ujmout na divadelních prknech, navíc v muzikálové podobě? Říkali si jistě mnozí. Když se pak odehrála začátkem letošního března premiéra, organizátoři i tvůrci si mohli oddechnout. V Praze se totiž zrodil muzikál, který se zcela vymyká zdejší produkci a který si našel svoje fanoušky.
Tím, že se Rocky hraje na prostorném jevišti Kongresového centra, měli možnost se scénografové v čele s Martinem Černým pěkně vyřádit, a taky že toho využili. Lepší scénu na našich muzikálových jevištích těžko pohledat. Přeměňuje se v Rockyho a Paulieho byt, zverimex, kluziště či tělocvičnu, zatímco v pozadí celou dobu zůstává panorama Philadelphie, z každé strany jeviště nepřehlédnete cihlový dům a led televizní obrazovku. Nejpůsobivější je jeviště ve chvíli, kdy se změní v boxovací arénu. Obecenstvo z prvních řad se v tu chvíli přesouvá na pódium, aby se mohl ring vysunout nad vyprázdněné řady hlediště. Opravdový zápas tak může začít!
Jako na opravdovém zápase
Právě ona závěrečná scéna je opravdovým vrcholem večera, na který jentak nezapomenete. Gradiózní je už samotný nástup šampionů Rockyho a vyfintěného Apolla za doprovodu svých Apollo Girls. Muzikál se rázem mění v netradiční show, kdy máte opravdu pocit, že se ocitáte na boxerském utkání, doplněném o spousty skvělých efektů, a také za přítomnosti komentátorů, jejichž komentáře se promítají na obrazovkách. Právě boxovací utkání zvedlo plno diváků ze sedaček, a to dokonce z řad mužů, kteří jinak do divadla příliš nechodí.
V muzikálu mají stěžejní prostor pouze dvě postavy, a sice Rocky Balboa a Adriana. A i kdyby tomu tak nebylo, věřím, že díky výkonům jejich představitelů by ostatní zcela zastínili. Rocky ostříleného Jana Kříže je přesně takový, jakého si představíte. Zasmušilý outsider, nesmělý milovník, roztomilý a prostořeký prosťáček, ale také odhodlaný sportovec. Křížovi tak patří pochvala nejen za to, že zvládl skvěle každou polohu své role a mistrně zazpíval všechny Rockyho písně, ale také za záviděníhodnou energii a fyzičku, kterou musel při přípravě do postavy dát. Nesmírně mu to pak ladí s Adrianou v podání Markéty Procházkové, jež zde jen potvrzuje, že patří mezi naše nejlepší muzikálové zpěvačky. I ji je radost sledovat, jak se její postava vyvíjí z výrazně introvertní šedé myšky v sebevědomou mladou dámu. A do toho krásně zpívá!
Jediným minusem jak v hereckém obsazení, tak snad v celém muzikálu, který se vyvedl na jedničku, je celkem špatná výslovnost Apolla Creeda. Coby cizinci mu v některých pasážích bohužel není příliš rozumět. Nicméně po herecké stránce je jako Rockyho protihráč skvělý.
Na naší scéně se konečně zrodil opravdový muzikál, nikoliv další „písničkál“. V inscenaci Rocky totiž převládá činoherní složka. Mezi krásnými songy, které jsou doprovázeny živým orchestrem, nechybí ani světoznámé hity, které se objevily ve filmové podobě. V plné parádě si tak užijete Eye of the Tiger a Gonna Fly Now, které byly nominovány na Oscara za nejlepší filmovou píseň.
Kvalitě se u nás moc nedaří
Rocky je jedním z nejkvalitnějších a nejoriginálnějších muzikálů posledních dob u nás. Škoda ale, že tyto velkolepější zahraniční muzikálové inscenace u nás bohužel nemají příliš dlouhou životnost. Za všechny uveďme francouzskou verzi Romea a Julie, která byla uváděna nejprve ve Foru Karlín, později v Divadle Hybernia. Ani na jedné scéně se bohužel neohřála, a to ani přesto, že na ni pěli chválu i samotní divadelní kritici. Druhým příkladem je právě Rocky, který se též může pyšnit pochvalnými recenzemi z řad kulturních novinářů. Hlediště Kongresového centra však bohužel nezaplní, a to i přesto, že nabízí vše, co od muzikálu i zkušenější divák očekává.
Těžko říct, proč tomu tak je. Můžeme tedy jen polemizovat, zda tím, že za kvalitnější dílo si musíme krapet připlatit, nebo prostě proto, že není komerční a nemá zapotřebí obsazovat účinkující podle toho, jak často se jejich jméno objevuje v bulváru. Každopádně muzikály tohoto typu u nás prostě potřebujeme jako sůl, tudíž doufáme, že má Rocky pouze delší pauzu a poslední představení v roce 2017 nebylo neoficiální derniérou.
Text: Michaela Rochovanská
Foto zdroj: Facebook muzikálu Rocky
