Získal pomyslné stříbro ve sledované pěvecké soutěži, teď zpívá s novou kapelou Highland, která brzy vydá debutové album. S hudbou se Jakub Moulis pravidelně potkává také v civilním zaměstnání, jak přiznal v našem příjemném rozhovoru u piva. Řeč přišla mimo jiné i na hejty na sociálních sítích.
Kubo, asi nejen já tě znám hlavně díky The Voice. Co všechno se za tu dobu změnilo?
Dlouho to byla taková houpačka. Pěvecký soutěže jsou skvělý odrazový můstek, protože otevřou spoustu dveří. To se mi splnilo, odškrtl jsem si, že se živím muzikou. Podepsal jsem smlouvu s nejvetším vydavatelstvím v Evropě Universal Music, byla poptávka, měl jsem plnej diář a nasmlouvaný kšefty tři čtvrtě roku dopředu. Jenže pak přišla korona.
A kultura dostala stopku…
Byla to dobrá pěsťovka. Já se totiž předtím rozhodl, že je čas se osamostatnit a jít do centra dění, takže jsem se od rodičů přestěhoval do Prahy. Všechny našetřený peníze jsem dal do vybavení bytu, a z minuty na minutu jsem byl bez práce. Ale zvládnul jsem to, pořád tady jsem, zase se to začíná otáčet.
Co tě živilo, když jsi nemohl vystupovat?
Koronavirus jsem zvládl díky tomu, že jsem se uvrtal do školství. Začal jsem učit na základce hudebku.
Tak to jsem nečekal. Pořád ještě učíš?
Jojo, aktuálně mám šesťáky, jsou to úplní božani! V kombinaci s hudbou je to super, kolem druhý hodiny jsem doma a můžu se věnovat tomu, co miluju. Zároveň do toho dělám práci, která mě naplňuje i baví, ale hudba je pro mě pořád číslo jedna.
Neměl jsi tehdy v hlavě, že s hudbou sekneš?
Měl. Když byl ten největší covid, říkal jsem si: Fajn, půjdu prodávat čerpadla. Prořízlou držku mám, vydělám si nějaký peníze, založím rodinu, protože na rozdíl od hudby nebudu čekat na zaplacení faktury čtyři měsíce… Dokud ale na mě nikdo nezávisí, tak vím, že můžu dát všechno do toho, co chci dělat. A že můžu být třeba dva měsíce na rohlících? Proč by ne, jsem ochoten to podstoupit.
Netradiční otázka, v kolika letech jsi vlastně začal s hudbou? Zpíváš odmala?
Když nebudu počítat, že mě máma dotáhla za flígr na flétničky, tak stěžejní bod byl okolo patnácti, kdy můj angličtinář začal zakládat školní kapelu. Kluci chtěli hrát rock, mně se začala líbit kytara. Věděl jsem, že je fajn umět něco brnknout u táboráku, protože pak holky pokukujou. A jestli nějaký kytarista tvrdí, že začal hrát na kytaru kvůli něčemu jinýmu než kvůli babám, tak lže (smích)! Samozřejmě jsem ale začal s hudbou, protože mě bavila a měl jsem k ní blízko.
Snil jsi dříve o tom, že budeš mít kapelu? Nově totiž zpíváš ve skupině Highland.
Já jsem se nikdy nechtěl přidávat ke kapele. Jenže pak mi jednou odpoledne zazvonil telefon a ozvalo se: Čau, tady Eda Rovenský, hele, ty prej zpíváš. Potřebuju někoho schopnýho a pěknýho (smích). Já jsem tehdy nevěděl, kdo je Eda Rovenský, i když jeho bývalou skupinu Poetika jsem znal. On už byl ale hotovej s tím, že jsem v kapele.
Vyšlo mu to.
No, sešli jsme se na pivo, po lidský stránce to sedlo, měli jsme i podobnou vidinu a plány, takže jsme si plácli. Tehdy jsem poprvý viděl i ostatní kluky z kapely. Seděli jsme v hospůdce pod Radiožurnálem a přiběhla trošku nešťastná paní, že už se máme chystat, protože máme za dvacet minut rozhovor. Tak jsme se na sebe všichni podívali a Eda povídá: Jo, to jsem vám zapomněl říct, jdeme na rozhovor do Radiožurnálu. Takže deset minut potom, co jsme si plácli, že skupina existuje, tak jsme šli na rozhovor.
Ten teda neztrácí čas…
Eda je v tomhle strašnej machr, šlape do toho. Je to cítit i v kapele, že když každý jede na sto procent, což se teď děje, tak to funguje jako namazenej stroj a valí se to dopředu. Pro mě možná až neuvěřitelně. Je to teď jedna z věcí v životě, ze který mám fakt radost.
Jak často koncertujete?
Teď máme koncerty každý víkend, maximálně dva. A když nemáme koncert, tak máme soustředění a makáme, finušujeme na prvním albu. Eda se s ničím nesere. Takže teď padáme na hubu, skládáme a hodně vyřazujeme.
Teď by tě hudba uživila?
Jsem vděčný škole, že mi dává jistotu, protože v hudbě člověk občas čeká na peníze i čtyři měsíce. Ale aktuálně bych se hudbou uživil. Zaplatil bych nájem, natankoval auto… Asi bych moc ale neušetřil.
Jakto?
Hudba si bere spoustu peněz zpátky. Teďka stavím studio. Někdo v mým věku má hezký auto, já mám studio. Vše, co teď vyděláváme, dáváme do hudby. Nenecháváme si z toho ani korunu, abychom tím jednou mohli živit sebe a naše milované.
Co na Highland říká tvoje okolí, třeba kamarádi?
Upřímně? S mým nejlepším kamarádem jsme odmalička poslouchali metal, takže když jsme s kapelou vydali náš první klip, kde je popová písnička, zavolal mi a říká: Můžeš mi říct, co je to za sračku (smích)? Srdce metalisty teda nepotěšíme, ale naše živáky jsou rockovější.
Jak už jsi zmínil, Eda dříve působil v Poetice. Jaké máte ohlasy od jejich fanoušků?
Vnímám to tak, že nám fandí, oni se nerozešli ve špatným. A například Dan Hrdlička (producent Poetiky, pozn. red.) nám míchal náš novej singl Proč. I když máme podobnej koncept, jako měla Poetika, kdy já zpívám a Eda má na starost rap, děláme už vlastně něco jinýho. Takže tam není žádná zášť ani soutěživost.
Jak bys vás tedy popsal?
Děláme takovej kompromis mezi rockem, popem a rapem.
Se slávou se pojí i pozornost médií. Jsi připravený na případný tlak?
O mně vyšlo už pár špatných článků po The Voice. Největší průšvih je, jak to strhne lavinu naštavenejch lidí. Není hezký, když ti přijde padesát zpráv, kde ti píšou, aby ses zabil.
To se ti fakt děje?
Občas jo. Někdo si takhle posnídá panáka a jde ke klávesnici… Je dobrý si to ale nebrat k tělu.
Prozraď nám na závěr, kde tě ještě můžou fanoušci vidět kromě koncertů?
Hraju v muzikálu Děti ráje, kde se mi povedlo získat titulní roli. Volali mi už po The Voice, ale i když divadlo miluju, chtěl jsem si zachovat spíše svoji muziku. Pak už ale zavolal přímo Sagvan Toffi a jemu nejde říct ne. Budu hrát i v seriálu Společně sami, který režíruje Tomáš Magnusek. Před ním musím smeknout klobouk.
Je Tomáš dobrý režisér?
On je lepší člověk než režisér (smích)! Už jsem s ním spolupracoval na filmu Stáří není pro sraby. Musím říct, že je neuvěřitelný, jak sám na sobě dře. Je to geniální herec. Doteď, když mám horší náladu, tak si pouštím jeho scény z filmu Shoky & Morthy.
Umíš si představit žít bez hudby nebo filmu?
Neumím. Umění mě nesmírně baví, je to něco, bez čeho bych si opravdu nedokázal běžnej den představit. Když jsem odlétal na dovolenou a nepropašoval jsem do letadla kytaru, tak jsem měl po dvou dnech absťák.
Highland hraje Jen tak pro radost. Klip se točil u moře v Dánsku
Foto: Instagram/Jakub Moulis, Highland
