Terapeutka na hlavu. Tak se prezentuje sympatická Evelína Hettnerová, která se může během své osmileté praxe pochlubit více jak šesti stovkami spokojených klientů. Na podzim vydala knihu rozCHOD., kterou vlastní už několik čtenářů. V čem je kniha výjimečná, jak u ní probíhají sezení a jak si pro sebe vybrat toho nej terapeuta? Nejen o tom jsme si spolu povídaly.
Evelin, jste známá hlavně díky své knize rozCHOD. Co byl ten popud ji napsat?
Hlavním důvodem byla má omezená kapacita klientek na terapie. Měla jsem vnitřní silnou touhu trochu probudit české ženy v pohledu na partnerský vztah. Hodně se ve vztazích podceňujeme v domnění, že nás partner ocení. Pak jsme v šoku a netušíme, co děláme špatně, když nám partnerství začne skřípat anebo raději žádné nemáme, protože jsme zlomené z předchozích nepříjemných zkušeností. Pravda je ale jinde. Málo se o ní mluví, což je škoda. Se ženami na terapiích se dějí celkem zázraky, ale chtěla jsem něco dostupného pro všechny. Tak jsem napsala knihu, abychom žili opravdu hezké upřímné vztahy. Správný partner nás život zlehčuje, neměl by být koule u nohy a náš život dělat těžším.
Vím, že rozCHOD. není jen o příběhu. Co v knížce ještě můžeme najít?
Je v ní samotný návod, jak sami sobě můžeme udělat terapii, kterou považuji za velmi efektivní. Používám ji osm let a má stoprocentní úspěch. Navíc v tištěné verzi knihy rozCHOD. najde každý čtenář 79 pečlivě promyšlených terapeutických otázek, které vám nedovolí kličkovat před vnitřní pravdou a dovedou vás ke zdravě fungujícímu partnerství. To jsou slova čtenářek, které mají knihu rozCHOD. doma.
V knize třeba píšete, že není náhoda, když si žena najde muže, se kterým pak zůstane celý život, a jiná to má složité. Jak si to máme vysvětlit?
Nehledat ve vztazích vědu, ale nebát se nejdříve upřímně poznat sami sebe. Druhý partner je odraz vztahu, jaký máme sami k sobě. Tam vše začíná. Takže sebevědomá žena, která si je vědoma svých potřeb a hlavně je naplňuje, umí poslouchat svou intuici a rozeznat ji od hlasu rozumu, který nás často vede chybně, jak v knize popisuji. Sebevědomá žena má skvělé i partnerské vztahy. Hledí-li si žena sebe, muž si hledí jí.
Knížku si prodáváte sama. Víte, kolik přesně čtenářek ji má doma?
Jsem z toho sama překvapená, ale za tři měsíce se prodalo přes 300 knih. Nemám na ni nikde žádnou reklamu, jen o ní mluvím na mém Instagramu #terapeutevelina. Dělám svou práci upřímně a srdcem. To lidi prostě cítí. Stejně jako kniha byla srdcem napsána, možná proto je tak oblíbená a účinná. Čtenáři mi sami od sebe píší, co jim kniha dala, a upřímně? Jaký autor tohle zažívá? Kdo píše a poděkuje přímo autorovi knihy? Já to neudělala asi nikdy. Jsem moc moc vděčná, že kniha tak moc pomáhá a ženy mi dávají zpětné vazby každý den. Děkuji!
A proč ji nenajdeme v žádném knihkupectví?
Dostala jsem tři nabídky od známých vydavatelství prodávat knihu u nich. Ale aby si z prodeje vzali 80 %, mi přijde velmi nespravedlivé. Knihu jsem sama napsala, graficky ztvárnila, nahrála audio i eBook. Necítím, že by tato kniha měla být jedna z mnoha zapadlých v poličce knihkupectví. Nenajdete ji ani v knihovně. Nikdy. To si nezaslouží (smích).
Dost mě zarazila její cena. Málokterá kniha stojí nad tisíc korun. Vysvětlíte nám proč?
Proč? Protože se nejedná pouze o obyčejnou knihu. Najdete v ní návod na terapii, která vám pomůže vyřešit jakoukoliv psychickou brzdu, můžete do ní psát, budete se k ní v různých fázích života vracet. Je to spíš detailní učebnice vhledu do vás samotných z takových úhlů pohledu, ze kterých se ještě neznáte, a je potřeba do sebe nahlédnout do hloubky. Jak píši čtenářky i veřejně na Googlu: “Kniha je moje skvělá kamarádka.” A jak píši na svém webu, když jsem byla oslovena vydavateli, jejichž “výhodné” nabídky jsem odmítla, napadlo mě knihou pomáhat jinde. A tak 50 % z prodeje knihy rozCHOD. podporujeme vzdělání děti v Africe. Osobní přístup, mluvení přímo k čtenáři, osobní podpisy všech poslaných knih s překvapením plus pocovidové náklady za kvalitní papír na knihu, které jsou dvakrát dražší, stojí opravdu spoustu peněz i energie. Ta se ale zrcadlí v kvalitě knihy. Kniha je tedy drahá jen na první pohled.
Žádná reklamace vám tedy na ni nepřišla?
Nepřišla, naopak. Denně mi čtenářky píší, plus mají ode mě terapeutickou podporu. Když si skrze knihu dělají terapii, mohou mi kdykoliv napsat a já je nasměruji. O to mi jde hlavně. Aby se ženy samy v sobě a následně ve vztazích přestaly ztrácet. V knize je mé cenné know-how speciálního terapeutického návodu, který jsem roky vychytávala.
Chtěla jste být terapeutkou už od malička?
Klíčová péče o křehkou lidskou psychiku je mou největší životní vášní. Od malička jsem v prostředí psychologů vyrůstala, což vám žádné vzdělání nedá. Už od čtyř let jsem s tatínkem jezdila do jeho práce, kde skvěle vedl klientky, které se léčily ze závislostí na nelegálních návykových látkách. Některé ceremoniály byly přístupné pro rodiny psychoterapeutů. Měla jsem tak od malička šílené štěstí na dvě věci, a to možnost se dostat do prostředí, procesů a atmosféry komunity lidi, kteří řeší velmi výživná a psychicky náročná traumata. Druhé štěstí bylo vštípení pod kůži, že pomáhat a inspirovat druhé je přirozeně. Moji rodiče jsou skvělí. Je pro ně přirozené a nezištné pomáhat druhým.
Takže to máte v sobě díky tatínkovi. A s tou komunitou je to zajímavé…
Ano, do komunity jsme jezdili i jako naděje pro klienty. Dávali jsme jim inspiraci, jak může vypadat funkční milující rodina. Naději, že i oni můžou mít fungující rodinu a vytvářet krásné vztahy, až se vrátí po léčbě zpět do reality. Můžeme číst o štěstí a lásce. Ale dokud ji nezažijeme, nevidíme, necítíme, jakoby nebyla. Tohle si uvědomuji až zpětně, jak velký vliv na mou profesní terapeutickou dráhu měla výchova. Pomáhat, inspirovat, předávat energii, neřešit problém klienta, ale hned konat a dovést ho k účinnému vyřešení, je pro mě velmi přirozené. Vlastně jsem věděla vždy, jaký je a bude můj profesní směr a šla jsem si po tom, nechala se vášní unášet.
Měla jste za cíl být v tomto oboru vždy „jiná“? Tedy nejít klasickou cestou tzv. hodinových terapeutů?
Neměla. Můj hlavní cíl bylo vždy dělat svou práci na 110 %. Až čas ukázal, že jen vystudovat Karlovu univerzitu a mít klasické české akreditované výcviky nestačí. Musela jsem pátrat v zahraničí. Pak vše spojit a? Myslím, že se mi to docela povedlo. Stačí si přečíst příběhy některých odvážných klientek, které mi samy napsaly recenze na Googlu. Dojetím jsem se z nich rozplakala. Rozluštit totiž cizí lidské psyché, tedy duši, je někdy pořádné uměníčko. Jsem pyšná na všechny mé klientky i klienty, kteří si sami, s mou lehkou terapeutickou pomocí, prakticky změnili celý život.
Netajíte se tím, že jdete hned do jádra problému. Sama to mohu potvrdit. Prozradíte ale, jak je vůbec možné, že se člověk dokáže nacítit do stavu, kdy byl ještě u maminky v bříšku?
Jednoduše. Emoce neznají čas. Což je skvělé na hezké vzpomínky, jako je třeba první zamilování ve školce, první pocity z “líbačky” anebo první záchvaty smíchu se sourozenci. Bohužel nevýhodné pro traumata, která v dětství vznikají a my je nevědomě žijeme i v čase přítomném. Minulost nemá cenu řešit. Pokud nám ale omezuje současnost, je to nutnost. Vše je ale řešitelné, jak jste sama poznala i vy. Děkuji za odvahu si chtít změnit život a že jste šla ke mně na osobní terapii.
S jakými problémy za vámi nejčastěji lidé chodí? Předpokládám, že se vám ozývají hlavně ženy…
Pánové chodí také, ale tají návštěvy více než ženy. Pánové často řeší partnerské vztahy a pracovní vyhoření, konkrétně například dlouhodobou stagnaci v jejich businessu, která se negativně odrazí v psychice z nepoměru výdaje jejich energie. Nejstaršího klienta jsem měla třiašedesátiletého muže. Řešil patnáctiletou skrytou chorobnou žárlivost. Došlo mu, že není v pořádku zažívat pocity žárlení a jeho manželství to jen škodí. Tak jsme to vyřešili a za týden mi volala jeho nadšený žena, co jsem s ním udělala, že přestal žárlit. Co k tomu dodat? Miluji svou práci a opravdu vše je řešitelné. Stačí rozhodnutí. Ženy pak nejčastěji řeší témata spojena s partnerstvím, vlastní existenci a malé či žádné sebevědomí. Například nemohu otěhotnět, nemohu s partnerem najít stejnou řeč, v práci mě nerespektují, nevidím smysl své práce.
Jste velice sympatická mladá dáma, ze které číší neuvěřitelná energie a zdravé sebevědomí. Byla jste vždy taková?
To je milé, moc děkuji. Ale nebylo tomu tak. Naopak měla jsem i období života, a to přibližně patnáct let zpět, kdy jsem nechtěla na světě být. Nic pro mě nemělo smysl, všechno bylo špatně. Ale pak jsem zjistila, že si vše určuji já a také vše mohu změnit jen já. A tak jsem se do sebe pustila naplno. Vlastně jsem byla můj první a klíčový klient (smích). Po vyřešení a radikálního vnitřního úklidu se začaly dít zázraky… Doteď žasnu nad životem bez hranic. Stále je kam růst, měnit, vylepšovat, objevovat, co a koho hlouběji milovat. To se snažím svou energií předávat a je to hlavní důvod, proč mám pracovní instagramový profil – ukazovat lidem, že každý můžeme žít podle sebe, a to daleko lépe, než si dokážeme představit.
Jaký je nejčastější důvod nulového sebevědomí? Jak dlouho trvá, než ho člověk nabude? Pokud to tedy jde.
Zpět nabít své sebevědomí samozřejmě jde. Ale u každého je to individuální práce. Sebevědomí rozděluji na dvě části, které se vzájemně ovlivňují a prolínají. Snažím se, abychom všichni spojili praxi s teorií. Vše začíná v hlavě. S klienty jasně definujeme a hlavně vyřešíme brzdy. A ano, není překvapení, že se jde do dětství. Po terapii jsem s každým klientem v úzké komunikaci, abychom v praxi vychytali nárůst sebevědomí. Nikdy můj klient neuslyší, že má termín až za tři týdny a do té doby mě nezajímá. To bych nemohla svou práci dělat tak dobře, jak je potřeba. Lidská duše a psychika nezná čas a potřebuje daleko víc péče, a to přesně v moment, kdy nás emoce polapí. Jakmile bychom je řešili pouze zpětně, což tak bývá u zastaralých terapeutických týdenních nefunkčních metod, málokdy bychom opravdu vyřešili kořen problému. Chodit okolo horké kaše? To u mě nehrozí. Proč? Nemyslím, že to je důvod, kvůli kterému na světě jsme. A možná proto jsou moje terapie tak účinné. Učím klienty, aby sami věděli, jak na sebe a mě jako terapeuta nepotřebovali.
Na internetu se hodně píše, že se má meditovat, afirmovat, vizualizovat. Opravdu toto pomůže?
Pomůže to asi jako náplast na třísku. Chvilku problém nevidím, ale vzdaluji se správnému řešení. Otázka tedy je, jak se zbavit nepříjemných stavů, kvůli kterým tíhnu k meditaci tak, abych ji nepotřeboval. Samozřejmě záleží na míře kritického duševního rozpoložení. Například pětapadesátiletému pracovně vyhořelému podnikateli, který považuje pocit permanentního stresu za normu, meditace může krátkodobě prospět. Ale student v postpubertálním věku, který nesnáší celý svůj život, afirmace či meditace pouze víc rozčílí, než uklidní. V obou případech není skrze meditace, afirmace ani vizualizace vyřešený problém/příčina, proč nežijí daní jedinci podle sebe, což je důsledek potřeby rychlé náplasti, tedy afirmace. Nejdříve bychom tedy měli jít po důvodu potřeby dostat se do opravdového duševního klidu. A pak si meditujme a afirmujme do aleluja. Kouzlo je ale v tom, že jako už šťastní si na žádné afirmace a meditace nevzpomeneme. Nebudeme je totiž už potřebovat. První zásadní krok, který bychom duši měli dopřát, je žít v pravdě. Nechodit se schovávat do iluze, která nás na chvilku přesvědčí, že jsme nebo bychom měli být v pořádku, ale postavit se ke svému životu/problému opravdu zodpovědně čelem. Pokud to neučiníme hned, kdy jindy? V dalším životě?
Říká se, že vše je v hlavě. Opravdu nám myšlenky do takové míry ovlivňují život?
Je to tak. Ale ruku v ruce tomu jde praxe. Opět uvedu příklad… Všichni chodíme do práce. Musíme vydělávat na existenci. Kdybychom ale jen chodili do práce a netušili proč, práce by nás nebavila, nudila by nás a často bychom na ní rezignovali. Jakmile víme, proč danou činnost děláme, tedy máme nějaký cíl, který vychází z vnitřního motivu, nikoliv z vnějšího, dosáhneme všeho snadno. Opět je to vše o sebevědomí. Musíme si být jistí, kdo jsme, co na světě děláme, proč to děláme. Jakmile motivace vychází z naší niterní potřeby, nedojde nám nikdy síla. Zní to jednoduše. A také je, pokud každý z nás najde svůj individuální motiv. To bývá ve světě, který je přeinformovaný, nejčastější problém. To byl důvod, proč jsem pro mé klienty začala dělat i osobní analýzy.
Co konkrétně při osobní analýze řešíte?
Je to setkání, kdy klient získá jasný pohled sám na sebe. Je mu jasné, kdo je a co od života opravdu chce. Často jsme zcela zdraví jedinci. Jen se chvílemi ztratíme v množství dezinformací, které v nás zbytečně vytváří iluzi, že jsme divní a do tohoto světa nepatříme. To je ale omyl. Každý je ojedinělý. Tak se nebojte svou originalitu najít, žít místo schovávání se za cizí dovednosti, ve kterých jsme pouze průměrní, ale začneme zářit naplno. To bych přála všem lidem.
V dnešní době je spousta lidí na Instagramu, včetně koučů. Jaký na ně a jejich techniky máte názor?
Nemám na ně žádný názor. Neumím lidi srovnávat a soudit. Hlavně ať všichni děláme to, v čem jsme opravdu dobří, a to prosím vždy s tou největší vášní, díky které se ve své profesi nepřestaneme zdokonalovat. Hranice neexistují a správná profese nás zpokorní. A názor na Instagram? Je to skvělá platforma, umožňující masový vliv. Už je ale na nás, jestli se budeme s ostatními srovnávat nebo se necháme jen zdravě inspirovat. Já osobně nesleduji žádné profily. Nemám na to čas. Mám své soukromí, které na mém Instagramu nikdy nesdílím. Je pro mě příliš cenné.
Jak by si měl člověk vybrat pro sebe ideálního terapeuta? Jde to vůbec?
Samozřejmě to jde. Správného terapeuta si musíme vybírat podle pocitu. Měli bychom cítit, že je pro nás velkou motivací, vnitřně nás “něčím” oslovil. Nebát se dát na první pocit z něj jako z osobnosti. Nevybírejme terapeuta na základě vzdělání či doporučení od mé maminky, kamarádky nebo kolegyně. Ony si vybraly terapeuta podle sebe. A to bychom měli dělat všichni. Poslouchat své vlastní pocity, nikoliv pouze rozum. To je důvod, proč neuvádím své dva tituly já. Lidé ke mně chodí kvůli mé povaze. To nejcennější, co každý terapeut musí mít, je empatie, rychlý a účinný intuitivní otázky, které vytváří z aktuálních potřeb klienta – to je umění a nelehká práce, kterou nám žádná škola nedá. To nás naučí jen praxe a samotný život.
Je mi sympatické, když ve svých vysíláních říkáte, že si vás lidé za terapeutku vybírat nemusí. Většina terapeutů nebo koučů se naopak potenciálním klientům až podbízí…
Děkuji. Je to tak. Určitě je spousta lidi, kterým nesednu. To ale neznamená, že bych jim nemohla poradit s výběrem ideálního terapeuta právě pro ně.
Vím, že jste dost zaneprázdněná. Prozradíte, co chystáte nového?
Ano, moc ráda. Mám toho víc. Ráda lidi motivuji a nabíjím mou energii, které nikdy nemám dost. Aktuálně píši svou druhou knihu s názvem “0 ČI 100% ČISTO. Bude to lehká kniha o životní praxi. Jak si se vším (práce, peníze, jídlo, sport, volný čas,…) a se všemi (partner, rodiče, kolegové, přátelé,…) vytvářet prosperující zdravé vztahy. Upřímně, efektivně a kvalitně. Křest bude mít knížka letos v říjnu. V říjnu také odstartuji druhé kolo úspěšného on-line projektu pouze pro ženy s názvem Navždy 💋 Sebevědomá. A koncem tohoto roku se můžete těšit na můj další projekt, kterým je film Elegantně Maraton.
Film? To zní hodně zajímavě! Jaký bude?
Bude to dokumentární snímek o skupince běžců, kteří se rozhodli uběhnout maraton zdravou formou. Samozřejmě jsem jedna z účastnic, jsem více praktik než teoretik. Film má za cíl probudit v nás přirozenou energii pohybu, na kterou jsme zapomněli, a to chce změnu.
Všechny čtenáře vašeho časopisu ráda poznám i osobně a tímto je zvu na křest či jiná setkání. A vám, Michael, bych chtěla moc poděkovat za krásný otázky.
Text: Michaela Rochovanská
Foto zdroj: Evelína Hettnerová – archiv
