Účinkuje ve známých muzikálech, zpívá a k tomu se věnuje i focení. Televizní diváci jej mohli zaregistrovat v „primáckém“ seriálu Svatby v Benátkách coby ženicha. Robin Puškáš nám v rozhovoru prozradil mimo jiné to, jak to všechno stíhá a jak na něj zapůsobila soutěž Hlas Česko Slovenska, které se zúčastnil.
Pocházíte ze Zábřeha. Ovlivnilo vás nějakým způsobem toto město?
No, nevím, jestli mě ovlivnilo zrovna v tom směru, co dělám, ale jedno vím. Poslední dobou je tam opravdu hodně hospod. Lidé jsou tím ovlivnění, ale aspoň jsou víc veselí. Doufám, že se teď starosta na mě nebude zlobit (smích).
Je někdo z vaší rodiny umělecky činný? Po kom jste zdědil talent?
Ano, je. Táta zpívá, děda krásně maloval a teta je herečka. A talent jsem nejvíc zdědil asi právě po tátovi, protože mi zpíval od malička. Od něj jsem to asi všechno pochytil.
Vy jste také studoval DAMU, že?
Ano, chodil jsem na obor činoherní herectví, ale jen jeden rok. Kvůli různým závazkům a smlouvám v divadle to bohužel nešlo spojit.
Věnujete se divadlu, zpívání a dokonce i fotografování. K čemu máte nejblíže?
To se asi nedá říct. Momentálně jsem rád, že můžu dělat všechny tři věci dohromady a nějak to zatím stíhám. Ale nejvíc mě teď asi baví zkoušení s novou kapelou, které chci teď věnovat co nejvíce času.
Prozradíte nám o kapele něco více?
Jmenuje se The Travelers, stylově se pohybuje mezi pop rockem a Brit popem. Hudba je to místy citlivá i energická, kombinující skvělé muzikanty s promyšleně doprovodnými samply. Na tom stojí celkový sound kapely, který je výrazně ovlivněn britskou hudební scénou.
Každopádně je celkem neobvyklé spojení herec-fotograf…
No, už jsem se s tím taky párkrát setkal. Ale mě třeba hrozně baví, když zrovna nehraju, fotit svoje kolegy v divadle. Vznikají tak skvělé momentky a můžu je fotit z různých úhlů přímo na jevišti ze zákulisí. Jsou pak rádi, že mají hezké fotky na Facebooku (smích).
Máte vlastní ateliér?
Svůj vlastní ateliér si momentálně zařizuji. Jsem docela puntičkář a je těžký někdy sehnat to, co bych tam chtěl všechno mít.
Co fotíte nejraději?
Nejvíc mě asi baví fotit portréty. Ale poslední dobou jsem trochu do toho spadl. Fotím, dá se říct, všechno, co se mi líbí, co je pro mě zajímavé. Nedávno jsem se vrátil z dovolené, kde jsem hodně cestoval a fotil, hodně mě tam chytla krajinářská fotografie.
Chystáte nějakou výstavu svých fotografií?
Výstavu jsem měl minulý rok při příležitosti dvaceti let Unesca Praha. Do budoucna plánuji udělat výstavu právě z fotografií z cest.
Také zpíváte. Účastnil jste se soutěže Hlas Česko Slovenska. Jak na vás soutěž působila?
Do té soutěže jsem se přihlásil ze zvědavosti, protože mi přišla odlišná, než ostatní soutěže a měla být samozřejmě o tom, kdo jak zpívá. Bohužel jsem se v tom zmýlil a jen se přesvědčil, že když člověk se jednou pod někoho podepíše, tak nezmůže nic, včetně výběru skladby atd. Nemůžu o tom dále mluvit…
Takže vás nemrzelo, že jste nepostoupil do užšího kola?
Nemrzelo, byl jsem rád, že jsem z toho kolotoče venku. Ale aspoň za trochu pozitivní považuju i to, že člověk prošel přes casting a přes takový obrovský množství lidí aspoň do první stovky.
Máte tedy v plánu „prorazit“ i jako sólový zpěvák?
Jak už jsem naznačil, teď se chci nejvíce zaměřit na kapelu, se kterou mě to moc baví, skládat co nejvíc vlastních písní a hrát živě. To mě momentálně naplňuje ze všeho nejvíc. A co bude pak, se uvidí.
Cizí vám nejsou ani televizní projekty. Nedávno jste byl k vidění v seriálu Svatby v Benátkách. Jak se vám natáčelo?
Natáčelo se mi fajn. Pan režisér byl ochotný a vstřícný, atmosféra při natáčení byla skvělá. Byla to příjemná zkušenost oproti divadlu.
Líbí se vám prostředí svateb?
Svatby mám moc rád, dokonce jsem je začal poslední dobou fotit, a to mě taky hodně baví.
Jak se vám hrálo s vaší seriálovou nevěstou, kterou hraje Alena Mudrová?
Se svou seriálovou nevěstou Alčou se mi hrálo skvěle. Ona je profík, je určitě o hodně dál než já, má zkušenosti s hraním a před kamerou. Takže jsem rád, že jsem si s ní mohl zahrát a vydržela to semnou (smích).
Máte nějaký herecký vzor?
Mým asi největším vzorem je pan Menšík, Kemr a pan Sovák. To jsou podle mě opravdu jedni z nejlepších.
Text: Michaela Rochovanská
Foto: archiv Robina Puškáše