Loni si divadelní podobu pohádky Tři oříšky pro Popelku vychutnávali němečtí sousedé, a letos konečně přišli na řadu i čeští diváci. Divadelní nastudování v Kongresovém centru však nadchne snad jen živými zvířaty na scéně, skvělou Nikolou Ďuricovou v hlavní roli a závěsnou akrobacií.
Na úvod musíme upozornit, že Tři oříšky pro Popelku v režii ostříleného Filipa Renče jsou spíše rodinnou show než muzikálem. V představení totiž neuslyšíte více než pět písniček. Většinu z nich za doprovodu živého orchestru zpívá postava Popelky, sova Rozárka a jednu společnou tam má Dora s macechou. Jen je škoda, že žádnou z nich tvůrci nesvěřili princovi, celkem nás i překvapilo, že se v inscenaci nenachází ani žádný zamilovaný duet následníka trůnu s Popelkou.
Bohužel textace nových písniček s jednoduchými rýmy se zrovna nepovedla. Nicméně těšit se můžete na dobře známou „popelkovskou“ písničku, kterou kdysi nazpívala Iveta Bartošová, a Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?. Možná, kdyby tvůrci udělali Popelku pouze jako činohru doplněnou o tyto dvě písně, představení by bylo mnohem lepší.
Přidané prvky inscenaci škodí
Je chvályhodné, že téměř celá inscenace je jakousi kopií slavného Vorlíčkova filmu, takže v nich najdete staré známé „hlášky“. To by ale nebyl český muzikál, kdyby si tam tvůrci ještě něco nepřidali, což bývá většinou na škodu, a v této inscenaci se to jen potvrzuje. Například přidaná „pekelná scénka“ Dory a její matky, kdy následně odcházejí škodit do jiné pohádky, je opravdu hodně slabá.
Kostýmy z dílny Romana Šolce se povedly. Teda až na ty, které obléká Rozárka, sovu totiž moc nepřipomíná, a především již zmiňovaná Dora s macechou. Vypadají v nich, jako by si právě odskočily z Mrazíka. A když k tomu Dora drží v ruce lízátko a začne hysterčit, určitě si na takovou Marfušu vzpomenete.
Velice působivá a zároveň roztomilá jsou živá zvířata na scéně. Vidět tak můžete Popelčiny věrné čtyřnohé kamarády, kterými jsou pejsek Tajtrlík, bělouš Jurášek a bílí holoubci, a také královské koňské spřežení. Jejich přítomnost dá pohádkovému představení jistý šmrnc. Správnou atmosféru pak navodí i zajímavě pojatá scéna, která vznikla pod vedením Radka Havlíčka, a nevtíravé projekce, díky čemuž se budete opravdu cítit jako v pohádce.
Popelka předvádí akrobacii
V premiérový večer hrála hlavní roli Nikola Ďuricová, kterou tvůrci vybrali na jedničku. Její Popelka je něžná, milá, blonďatá protagonistka ji ztvárňuje přirozeně, do toho nádherně zpívá a zvládá i akrobatické prvky, nad kterými vám chvílemi zůstane rozum stát. A právě závěsné akrobacie si ještě více užila postava sovy Rozárky, před kterou tak musíme smeknout. Na premiéře ji bravurně ztvárnila Zuzana Havrlantová.
Z činoherních výstupů musíme samozřejmě vyzdvihnout Pavla Trávníčka, který se z prince přehrál na krále, a mladého Štěpána Komárka jako jeho královského synka. Naopak spíše zklamáním jsou Veronika Žilková, která by chvílemi při svých výstupech mohla „ubrat“, a především Kamila Nývltová, jež je sice skvělá zpěvačka, ale jako herečka je nepřesvědčivá a nepřirozená. Opět se zde bohužel ukazuje nešvar našich muzikálů obsazovat role podle stupně popularity, nikoli podle dispozic daného aktéra.
Tři oříšky pro Popelku jsou tak průměrnou (muzikálovou) inscenací. Sice je to příjemná podívaná před Vánoci, kdy vás tato divadelní novinka navodí do zimní pohádkové atmosféry, ocení ji ovšem především menší diváci. Ti se totiž na představení nebudou dívat kritickým okem diváka, který už má zhlédnuté desítky jiných představení.
Text: Michaela Rochovanská
Foto zdroj: Herminapress
