Když Divadlo Kalich oznámilo, že uvede premiéru představení v hlavní roli s legendárním hereckým duem Kaiser-Lábus, navíc založené na neutuchající popularitě scének z pořadu Možná přijde i kouzelník, srdce dozajista poskočilo radostí nejednomu pamětníkovi. Jenže netrpělivě očekávaný výsledek má hned několik „ale“.
Inscenace Jak Kubrt se Sněhurkou jeli vlakem je v podstatě pojatá jako dovolená na Mallorce, kde Oldřich Kaiser s Jiřím Lábusem ztvárňují více rolí, a to buď animátory bavící české rodinky při povalování na pláži, nebo manželský pár ve stylu účastníků zájezdu. Jako animátoři jsou dobře zaplacení, a proto i přes zjevnou nechuť opakovat notoricky známé hlášky a scénky plní vše, oč jsou turisty požádáni.
Jednotlivé scény jsou proloženy hudebním vystoupením Oldřicha Kaisera a jeho partnerky Dáši Vokaté. Kaiser se zde projevuje jako velmi nadaný multiinstrumentalista a hraje téměř na vše, co má po ruce: kytara, housle, balalajka. Žánrově jsou tyto hudební vložky velmi specifické, věřím však, že posluchače si najdou. Z pohledu diváka mladší generace, který na představení přijde kvůli ostříleným hereckým bardům a známým scénkám, je to spíš nutné zlo hodící se k letnímu táboráku.
Role i pro diváky
Mezi scénkami, které Kaiser s Lábusem předvedou, nechybí, jak už název napovídá: Těžký týden referenta Kubrta, Sněhurka, Moucha a mnohé další. Dlouholetí kolegové a kamarádi na sebe výborně slyší a ve svém věku podávají neuvěřitelný výkon. Pravdou je, že ,,vozembouch,, v podání Kaisera je předveden jednou, nebo dvakrát, poté je o pomoc požádán někdo z publika a Kaisera v předvádění vystřídá. Přítomné obecenstvo takto do představení zapojí ještě několikrát.
Koncept hry jako dovolené s animátory je lehce nedotažený a nabízí se otázka, do jaké míry je jistá únava a otupělost z opakování těchto scének pouze hraná. Ačkoliv by se mohlo zdát, že vidět například Kubrta naživo bude větší zážitek než na videu, opak je pravdou. Scénky měly a mají své kouzlo v původním provedení. Různé modifikace, improvizace, vulgarismy či zkracování jsou stejně jako narážky na politické či kulturní dění zbytečné a představení víceméně škodí. Nejednou se stalo, že pánové balancovali na hraně trapnosti, na což u nich divák rozhodně není moc zvyklý.
Dle reakcí publika si troufám říct, že je názor na představení velmi rozporuplný. Část diváků se upřímně baví, druhá přemýšlí, zda ho dokouká do konce. Z mého pohledu patří k nejslabším článkům hlavně hudební vsuvky. Pokud jste ale stejně jako já fanouškem těchto legendárních scének a pánů Kaisera s Lábusem, neměli byste si nechat představení ujít.
Text: Viola Kučerová
Foto zdroj: FB stránka Divadla Kalich
