Divadlo Komedie se rozhodlo osvěžit svůj repertoár novým humorným kouskem – lehce absurdní groteskní hrou, která nese rozpačité pojmenování Penis pravdy. Pokud se při vyslovení tohoto názvu červenáte, nebojte, během hry se budete doslova zalykat. Nikoliv ale studem, nýbrž smíchem.
Divadelní hra Penis pravdy se zrodila díky režisérovi Vojtěchu Štěpánkovi a vznikla na základě knižní předlohy současného spisovatele Pavla Göbla. Ten si za tuto prózu před třemi lety vysloužil dokonce nominaci na Cenu Josefa Škvoreckého, a já po zhlédnutí tohoto představení vřele doufám, že nějakou nominaci v budoucnu získá i divadelní zpracování knihy.
Inscenace je povedenou komediální satirou s ústředními postavami Emilem, Dušanem, Andělou a Josefem Pařbujánem, která nenápadně vybízí k zamyšlení. Před diváka je totiž postavena poměrně vysoce filosofická otázka – v této hře ironicky zlehčována, jestli je nesmrtelnost dar, nebo prokletí.
Příběh, který se notně inspiroval pohádkou Dařbuján a Pandrhola z konce padesátých let, se soustřeďuje zejména na přátelství tchána Josefa Pařbujána a zetě – smrťáka. Když si Smrt políčí na dědečka, z jehož sociálních dávek si Pařbujánovic rodina pořizuje krásné drahé věci, zeťák zasáhne a ukryje Smrt do bojleru. Celý svět je náhle zahalen do stínu nesmrtelnosti. Děj tak graduje do absurdity, kdy se jednotlivé postavy zkoušejí všemožně zabít (například Emil skokem z desátého patra), zůstávají však živy a zdrávy. Když pak celou záležitost bere pod svá křídla OSN, dává vyhlásit referendum, v němž si má lidstvo odhlasovat, chce-li být smrtelné, nebo ne.
Jak bychom se s nesmrtelností vypořádali my, to ať si promyslí každý z nás sám. Pravdou ale je, že pro postavy této divadelní hry znamená nesmrtelnost pohromu z toho důvodu, že prostě netuší, k čemu by měly na světě setrvávat o jediný den déle, než je bezpodmínečně nutné. Jedná se totiž o příslušníky nižší a nepříliš vzdělané společenské vrstvy.
Ostravské nářečí hraje prim
Poměrně atypický prvek a ozvláštnění celé hry představuje řeč postav. Celá inscenace, stejně jako děj knihy, se odehrává na Ostravsku a tím pádem je to právě ostravské nářečí, které tu hraje prim. Místy pak přebírá roli také jazyk našich slovenských sousedů. Správný pragocentrista tak může s lehkým posměchem poslouchat ostravské výrazy a mladá generace Čechů má možnost si vyzkoušet, jestli ještě vůbec rozumí slovenštině bez problémů.
Za naléhavé také považuji vyzdvihnout bravurní herecké výkony. I sebevětší laik tuší, že hrát divadlo a natáčet film (popřípadě seriál) znamená diametrální rozdíl. A rovnou taková divadelní premiéra, to se bez vrozeného talentu a předcházející vynaložené píle zvládnout nedá. Penis pravdy to prostřednictvím herců, jakými jsou Jiří Racek, Michal Slaný, Vilém Udatný, Natálie Řehořová nebo Jan Hofman, zvládnul na jedničku a horko těžko bych hledala aspoň jedno malé zaškobrtnutí.
Penis pravdy ode mě skutečně sklízí jen samé plusové body. Důkazem, že jde o skutečně povedenou inscenaci ve všech ohledech, budiž neutuchající potlesk diváků a mnoho pochvalných slov směřujících k tvůrcům hry.
Text: Adéla Očenášková
Foto zdroj: Divadlo Komedie
