Divadlo na Jezerce letos na konci března uvedlo svojí pětadvacátou premiéru. Jelikož je tomu už deset let, co Divadelní společnost Jana Hrušínského baví diváky, připravila si místo obvyklé činoherní tvorby hned muzikálový žánr, jehož hlavním tématem je příběh lásky nabitý emocemi. Přečtěte si naši recenzi na muzikál Já, Francois Villon.
Muzikál Já, Francois Villon s hudbou Ondřeje Brzobohatého vznikal v úzké spolupráci s režisérem a choreografem Radkem Balašem. Scénárista Jiří Hubač a textař Pavel Vrba vzali osud francouzského básníka, rebela, a opilce do svých rukou. Přesto vycházeli z faktů – obvinění z vraždy kněze, krádež v Navarrské koleji, odsouzení k smrti, vyhoštění z Paříže, a další.
Villona, muže, který se odmítá klanět autoritám, ztvárňuje herec a zpěvák Martin Písařík, který se do role skvěle vžil. Písařík předvádí skvělý výkon jak herecký tak pěvecký, nemá problém ani s choreografií.
Dámy Villonova života
Mnozí mohou očekávat, že je titul zaměřen na Villonovu uměleckou tvorbu, ale opak je pravdou. Inscenace pojednává o osudech prvního prokletého básníka a také o jeho milostném životě, ve kterém hrají roli dvě ženy: Villonova milenka Kateřina a Ambra. Temperamentní Kateřinu ztvárňuje Petra Vraspírová, která se ze začátku jeví velice zdrženlivě, ale záhy se promění v hysterickou a žárlivou ženu, která chce, aby se pro ni zabíjelo. Ba dokonce, když na to přijde, je ona sama schopna zabít. Vraspírová se do své postavy velice vžívá, ale troufám si říct, že místy je její herecký výkon až nepřirozený.
Jana Malá, coby Ambra je takovou dobrou duší příběhu, je to žena, která trpí nedostatkem lásky a přesto, že je beznadějně zamilovaná do Villona, svého milého by nikdy nezradila.
Tajemnou scénu oživí výkony Petra Vacka
Přeci jen v inscenaci najdeme odkaz na dílo Villona. Jako překvapení se objeví balada s velmi známým veršem „Já u pramene jsem a žízní hynu…“. S touto básní se setkáváme tehdy, kdy Francois vyhrává soutěž u vévody Orleánského v Blois.
Inscenace je posazena do jednoduše řešené scény – malý, tmavý prostor, který přidává na dojmu tajemna a výborně vystihuje atmosféru pařížského podsvětí 15. století. Přes potemnělé prostředí a hudbu se přesto diváci zasmějí.
Petr Vacek, který ztvárňuje hned několik postav je skvělým oživením inscenace. Ani jedné z jeho postav nechybí důvtip. Divák se tak skvěle pobaví při písni Je chante nebo při striptýzu, kdy komický Petr Vacek tančí v křiklavě žlutých spodkách.
Muzikál Já, Francois Villon má divákům rozhodně co nabídnout a určitě stojí za zhlédnutí. Šansonově laděná hudba, skvělé propojení moderního divadla s francouzskou atmosférou a výkony herců si zaslouží obdiv.
Text: Tereza Poništová
Foto: Michaela Wenigerová, Ivan Kahún
