Jan Hofman je známý ze seriálu Velmi křehké vztahy, které momentálně opět běží na televizních obrazovkách. Kromě toho je herec k vidění hned na několika divadelních scénách. Jak to všechno stíhá a jak se mu hrálo s Jiřinou Bohdalovou? Nejen o tom jsme si povídali v jedné útulné pražské restauraci.
Nedávno jste nastoupil do Divadla Na Jezerce. Jak na vás tato scéna zapůsobila?
Byl jsem hodně mile překvapený. O tom divadle jsem měl představu pouze z repertoáru, co tam hrají. Vůbec jsem však nevěděl, jak je to divadlo řízené, že tam fungují velmi přátelské až rodinné vztahy. Práce na komedii Jeppe z vršku, ve které od letošního února hraju, byla velmi radostná. Ať děláte kdekoli, obvykle během zkoušení dojde na nějaké kritické chvíle, kdy jste s kolegy na sebe naštvaní, a to i přes to, že si jinak rozumíte. Tady toto vůbec nenastalo.
A režisér Jan Hrušínský si vás vyhlídl?
Ano. Honza mi zavolal. Říkal, že mě viděl víckrát, ale původně to bylo asi přes režiséra Zdeňka Zelenku, se kterým jsem loni natáčel celovečerní televizní film. A asi na základě toho se šel na mě podívat do divadla. Každopádně jsem byl překvapený, že o mně vůbec ví (smích).
Jak se vám pracovalo pod jeho vedením?
Příjemně. Asi je to tou inscenací, třeba u jiného kusu bych zjistil, že jako režisér má i jiné polohy. Zde byla tak jasná práce, že nedošlo k žádnému sporu, jak tu roli pojmout. Rád bych s ním někdy udělal i jinou věc, třeba i vážnější kus, který na Jezerku také patří.
V inscenaci si „vystřelíte“ ze sedláka Jeppeho. Kdy jste si vy naposledy z někoho udělal srandu?
To už je hodně dlouho (smích). S kolegyní herečkou Erikou Stárkovou jsme hráli na festivalu Léto hereckých osobností ve „Švanďáku“. Jeden večer jsme se hodně nudili a já jsem vymyslel, že by mohla zavolat jako fanynka jednomu spolužákovi z konzervatoře, který jednu dobu vystupoval jako písničkář se svými texty. Kdysi zahajoval festival ve Světozoru, kde vystoupil se svou předělávkou na Knockin‘ on Heaven’s Door pod názvem Kino Světozor. Když tam vystoupil, měl spoustu ohlasů. Erika se mu tedy ozvala a pozvala ho na rande. Skončilo to jen u toho telefonátu, který „sežral i s navijákem“. A my jsme jen čekali, až Kuba přijde, že mu volala nějaká fanynka, která s ním chce mít rande. On to však nepřiznal. My jsme to tím pádem nechali vyšumět a on se nikdy nedozvěděl, že to byla legrace (smích).
Stýkáte se ještě se svými dalšími bývalými spolužáky?
Ano, ale už méně. Buď jsou to náhodná setkání, nebo se navzájem zveme do divadla. Občas se vídáme v Divadle Na Prádle, kde jsme jako ročník nastudovali autorský muzikál Krysy, který se hraje ještě teď. Ale bohužel na to není moc času. Když se tam sejdeme, máme z toho radost. Tuto sezónu jsme to hráli snad dvakrát, tudíž jsme se rozhodli, že uděláme derniéru. Byl docela problém opustit spolužáky, protože to není normální kolektiv, jako když chodíte do školy. Ale ty lidi se před sebou obrazně svléknou a tvoří. Ale docházím do „naší“ hospody na Staroměstský, která je u konzervatoře, a skoro vždy se tam s někým ze školy potkám.
V březnu jste měl premiéru inscenace Rozkvetly sekery ve Strašnickém divadle. Jak se vám hraje „slušňák“, ze kterého se stane kinderskin?
Toto je super role. Myslím, že u žádné postavy jsem neměl takových změn. Jen v Euridice ve školním DIKu, kde jsem byl od začátku až do konce na jevišti. Tam moje postava prošla velkým vývojem. V Sekerách mám výstupů šest, ale co scéna, to jiný člověk. Začne jako kluk s trošku hippies sklony, pak se z něj stane vegetarián a radikál, který odsuzuje lidstvo, jak ničí planetu. V druhém obraze je z něj zas silně věřící člověk. Nejsou to jeho duševní změny, ale je to o tom, jak se nechává strhnout nejprve partou „kámošů“, potom holkou, kterou chce sbalit. Když ho slečna odmítne, stane se z něj skoro až nácek. To jsou tři obrovské změny, tudíž je moc fajn si to zahrát.
Sekery i Jeppeho jste zkoušel ve stejnou dobu. Jak jste stíhal zkoušení v obou divadlech?
To bylo docela zajímavé. Ale nebyl to zas takový extrém, jako jsem měl před rokem, kdy jsem zkoušel tři inscenace najednou. Z toho už jsem měl potom ze stresu tik v oku, kterého jsem se další dva měsíce nemohl zbavit. Teď to bylo volnější. V Sekerách všichni herci zkoušeli ve svých divadlech, tudíž jediný čas na zkoušení byl odpoledne a večer, což mi hrálo do karet. Celý den jsem sice byl zavřený v divadle, ale přes zimu to člověk tak nevnímá.
Je vám přes dvacet, přesto vás produkce většinou obsazují do rolí náctiletých mladíků. Nevadí vám to?
Spíš už jsem si na to zvykl, že mě zvou na konkurzy a obsazují na role, které jsou podstatně mladší než já. Ale už se sem tam stane, že hraju stejně starou postavu, což beru jako pokrok (smích). Je fakt, že ve dvaceti jsem hrál patnáctiletý, a teď v pětadvaceti přecházím na maturanty. Ale nevadí mi to. Zatím jsem z toho měl jen výhody. Myslím, že když režisér obsazuje roli puberťáka, tak je pro něj asi lepší vzít si zkušenějšího, staršího člověka.
V celovečerním filmu Proces doktorky Kalendové ztvárňujete složitou roli dvojitého vraha. Jak vzpomínáte na natáčení?
Vzpomínám rád a pořád mě to nepustilo. Stýská se mi po těch lidech i práci. Naštěstí se ale se štábem scházíme. Potkal jsem se tu s Jiřinou Bohdalovou, což byla velká zkušenost. Náročnost té role vznikla nějak spontánně, možná i právě díky paní Bohdalové, která vás dokáže nějak navést, jak se s rolí vypořádat. Nejtěžší scény jako samotná vražda byl můj první natáčecí den filmu. Byl jsem vyklepaný ze štábu a pak z akce samotné. Stres zapůsobil, ale ty emoce, který jsem měl, byly na místě. Film zatím ještě neběžel. V kině jsme však měli premiéru pro štáb a novináře. Myslím, že ohlasy to mělo dobré. S odstupem času, když si to pustím, mám sám k sobě výhrady. Ale už se s tím nedá nic dělat (smích).
Máte rád detektivní filmy a kriminální příběhy jako divák?
Cíleně je nevyhledávám. Ale nedávno jsem viděl nějakou detektivku od Agathy Christie a byla výborně natočená. To bylo poprvé, co jsem tak nějak propadl detektivní zápletce, kdy to člověka zajímá natolik, že má svoje potenciální vrahy a pak je sám překvapený, jak to dopadne. Ale není to můj oblíbený žánr.
Diváci vás znají především jako Davida z Velmi křehkých vztahů, které momentálně reprízuje TV Prima. Myslíte, že si tím získáte další divačky?
To nevím, ale podle mě se popularita toho seriálu osvěží. Když to před třemi lety běželo, tak mě začali lidé oslovovat nebo poznávat. Ale bylo to v příjemnějších formách. I když někdy se o vás lidé baví přímo před vámi, to pak nevíte, jak máte reagovat. Teď při opakování seriálu myslím, že to nebude nic velkého. Ale když získám divačky, tím lépe (smích).
A sledujete jej?
Nesleduju, protože nemám doma televizi. Vím, že se to dá zhlédnout online. Je to už hrozně dlouho, a asi bych nevydržel pohled na sebe (smích). I když jako na vzpomínku se na to podívám, protože jsem tam také potkal spoustu fajn kolegů. Rád si při tom zavzpomínám, ale deset dílů si nepustím.
Text: Michaela Rochovanská
Foto: Pavel Hofman, Divadlo Na Jezerce
