Nepříliš uváděná Shakespearova tragédie Caesar o snad nejslavnějším politickém atentátu všech dob se udržela na repertoáru Divadla na Vinohradech necelý rok. S diváky se titul, jenž nastudoval Martin Stropnický, rozloučil začátkem února.
Tragédie Caesar měla na Vinohradech premiéru v březnu 2011 a datum derniéry připadlo na 8. únor 2012, zřejmě aby uvolnil místo novějším inscenacím (připomeňme třeba postmuzikál Vladimíra Morávka Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!!).
Shakespearovu hru v překladu Martina Hilského upravil pro prkna Vinohradského divadla umělecký šéf, režisér a herec Martin Stropnický. Ten roli Caesara svěřil Pavlu Rímskému. Byť je proti němu organizováno spiknutí a v druhé polovině je zákeřně zabit svými „kolegy“ senátory, zůstává v něm jakási vladařská hrdost, majestátnost a Rímský přecházel po jevišti velmi jistým krokem, hodným imperátora se vším, co k tomu náleží. Velmi zajímavý byl jeho dialog s Calpurnií (Danielou Kolářovou), které připadl nelehký úděl moudré manželky velkého muže, jež sice stojí v pozadí, ale vidí nezkreslenou realitu krutého Říma a snaží se zachránit holý život svého milovaného muže. Tolik typickou mužskou vlastnost – tedy ješitnost a neporazitelnost vlastního ega – ale umluvit nelze a i přes její naléhání Caesar toho dne nakonec odchází do senátu.
Caesar versus Brutus
Mohlo by se zdát, dle názvu titulu, že bude Caesar rolí hlavní. Pravda je to napůl – mnohem větší důraz je zde kladen na organizátory spiknutí, především na Bruta (Daniel Bambas), který stojí před otázkou, zda si do úkladné vraždy imperátora namočit prsty. Brutus se totiž těší velké Caesarovy přízně. Pochopitelně je nakonec okolnostmi k činu doveden – a opět se zde setkáváme s ženským úhlem pohledu, tolik typickým pro Shakespearovu tvorbu. Na scénu vstupuje Brutova žena Porcie (Jana Stryková), vyděšená počínáním svého muže, jeho neklidem a roztěkaností. Ani její varování však není vyslyšeno a Brutus se spiklenci časně ráno v senátu vraždí 27 ranami Gaia Julia Caesara.
V druhé polovině přichází snad nejpůsobivější části inscenace – když Antonius (Jan Šťastný) a Brutus promlouvají k římskému lidu, tají se divákům v hledišti dech. Jako by zde stáli mramoroví antičtí hrdinové v celé své skutečnosti a mohutnosti – a vy se bojíte pohnout, dýchat, zakašlat. Antonius lid nabádá ke krvavé pomstě, jíž jsme v závěru inscenace svědky. Přichází slavná bitva u Filipp, kdy stojí vojsko Marcuse Antonia a Octaviana (Jiří Dvořák) proti zrádcům Bruta a Cassia (Ivan Řezáč). Brutus se v noci před bitvou psychicky hroutí a na popud zprávy o smrti své milované ženy Porcie páchá sebevraždu, následován svými mladými stoupenci. V závěru inscenace je pochopitelně pasován Octavianus do čela Římské republiky, přesně tak, jak to všichni notoricky známe z hodin dějepisu.
Přesto nám Caesar nepřehrával pouze známá historická fakta. Zcela zřetelně dal divákům poznat, jak se svět točí stále dokola a jak je právě tato Shakespearova hra aktuální a staví zrcadlo současným politickým poměrům. Intriky, spiknutí, korupce, úkladné vraždy a zastrašování, manipulace s davem – to všechno vídáme dnes a denně, stačí otevřít noviny. Poněkud děsivé, že?
Text: Veronika Nováková
Foto: Divadlo na Vinohradech
