Přinášíme vám rozhovor s Tomášem Ortelem – frontmanem plzeňské hudební skupiny Ortel, která se druhý rok po sobě umístila v populární anketě Český slavík na 2. místě. Zjistili jsme pro vás, jak vnímá nejen úspěch v této soutěži, ale také neustálý tlak médií, potlačování názorů a cenzuru.
Tomáši, v kolika letech jste začal se zpěvem?
Nevím sám, v kolika letech jsem začal, ale již od dvanácti let jsem se učil hrát na kytaru a tehdy jsem se sám sebe doprovázel ohledně zpěvu, tak tipuji těch dvanáct.
Vedli vás ke zpěvu vaši rodiče a „zdědil“ jste po někom hudební talent?
Ne ne, já byl od mala milovník bicích nástrojů, to byla moje parketa, moje vášeň a pro ni samozřejmě rodiče neměli až tolik pochopení… To až později jsem přešel ke kytaře a zpěvu.
Chtěl jste od malička dělat hudbu?
Ano, od malička mě hudba bavila, dojímala, nabuzovala, vyvolávala emoce. Mám rád hudbu všech žánrů, pokud mě osloví…
Je známo, že vaším hudebním vzorem je Karel Kryl, máte nějaké další vzory, které vás ovlivnily?
Těch vzorů je mnoho, pan Kryl po textové stránce rozhodně velmi, pan Svoboda svými melodiemi, paní Kubišová svou syrovou formou projevu. Je mnoho lidí a umělců, kteří mě ovlivňují dodnes.
Jak jste se seznámil se současnými členy kapely Ortel?
V kapele se vystřídalo velmi mnoho hudebníků a vlastně původní od začátku fungující člen je pouze bubeník… Basový kytarista přišel o něco později a poslední dva členové, tedy kytarista a klávesák jsou u nás teprve rok. Ty jsem poznal na inzerát, který jsme měli vyvěšený na našich webových stránkách.
Texty si píšete sám, nebo vám s nimi pomáhají již zmínění členové vaší formace?
Texty i hudba jsou výhradně mou činností v kapele, ale celková aranž skladeb je konečným výsledkem práce všech hudebníků v kapele ORTEL.
Přišlo i u vás období, které pozná většina hudebních uskupení, tzv. ponorka?
Abych pravdu řekl, my se zas tak často nevidíme, aby tohle nastalo. Jsme vždy spolu pátky a soboty, ale pak se každý rozjede do svých domovů, mezi své přátele a rodiny… A pak opět za týden se vidíme v dodávce na cestě za příznivci.
Jak vnímá vaše rodina ten celkový rozruch kolem vás, ať už jde o negativní reakce, bulvární články či koncertování?
Nerad motám do těchto vod mou rodinu a moje blízké, lidé dokáží velmi ublížit a obzvláště bulvár, který kdyby neměl konzumenty, tak tu není. Jen stručně mohu říci, že mými nejbližšími jsem velmi pozitivně podporován.
Čeští interpreti dbají více na melodii než na obsah textu. Dovedete si představit, že byste dělal takové mainstreamové písničky?
Neuměl. Skladby bez sdělení, bez myšlenky a bez emočního impulzu nejsou pro mě zajímavé. Líbivé melodie jsou samozřejmě uchu lahodící záležitosti, a u vážné hudby dokonce i samotná melodie umí vyvolat vášně. Přesto jsem rád za svou tvorbu, která mě dokonale naplňuje.
Vím, že vaše písničky neuslyší posluchači v žádném komerčním rádiu. Jak vnímáte tuto skutečnost, mrzí vás to?
Nemrzí, ono se to dalo čekat a popravdě jsem věděl, do čeho jdu, když zvolím hudbu jako formu protestu. Televizi stejně jako rádia i noviny někdo vlastní, někdo je v dozorčích radách a někdo se velmi dobře umí postarat, aby bylo slyšet a vidět nejen to, co má být slyšet a vidět, ale samozřejmě i z jakého pohledu to má být viděno a slyšeno…
I přes to, že vás nehrají, máte velmi početnou fanouškovskou základnu, což potvrzují mnohdy vyprodané koncerty. Věřil jste někdy v takovouto podporu?
Mnoho let jsme měli svůj okruh příznivců a ačkoliv se pomalu rozrůstal, zůstává faktem, že ten největší nárůst byl předloni, kdy se o kapele začalo mluvit v souvislosti s anketou Český slavík. V té době jsem byl sám překvapen, kolik lidí stojí za kapelou ORTEL.
Spousta lidí prohlašuje, že těžíte ze strachu spojeným s uprchlickou krizí, a to i přesto, že drtivá většina vašich textů je spojena s nespokojeností státního sytému a běžnými lidskými situacemi. Čím si myslíte, že to je?
Spousta lidí bohužel nepochopila, o čem kapela ORTEL zpívá. Je to sice smutné, ale valná většina zná jen a pouze skladbu Mešita. Skoro to vypadá, že jinou ani nemáme. Vzhledem k tomu, že je vždy snazší hledat jednoduchou cestu než tu, u které je nutné přemýšlet, pak je to ta snazší rovnice. Mešita + uprchlická krize a máme tu výsledek – ORTEL se stal známou kapelou. Já tu souvislost vidím jinde, ale to bych asi popsal celý váš magazín.
Proč si myslíte, že lidé místo toho, aby se zamysleli nad textem, pátrají po tom, čím vás shodit?
Víte, je neuvěřitelně těžké odhalit člověka, co je placen za degradaci jakékoliv tvorby ORTELu a pak člověka, co má nějakou osobní zášť k naší tvorbě. Já sám se nad tím již léta zamýšlím, co vede jednotlivce k tomu, aby napsal pár vět s odplivnutím. Já osobně kdybych měl plivat větami na všechny lidi a weby, co jsou mi proti srsti, tak nedělám snad nic jiného od rána do večera. Faktem zůstává, že zvláštním znamením valné většiny je nevyplněný profil, či anonymní tvář, což je ta nejsmutnější věc. Já na rozdíl od všech „plivačů“ se svou tvář nebojím ukázat společně s mým názorem.
Jak se vy díváte na to, že v této době je prakticky omezena svoboda slova, ruší se koncerty a mažou se různé články a blogy jen proto, že má někdo opačný názor?
Tento jev vnímám daleko předtím, než se tak začalo ve velkém. Kdokoliv veřejně podpoří naši tvorbu, je záměrně umlčován, nebo zesměšněn v očích veřejnosti. Je to záměr a po pravdě se nedivím. Má to svůj politický podtext.
Jaký máte názor na současného prezidenta, pana Miloše Zemana? Je pro vás normální, jaké mnohdy padají slova na jeho osobu, a to jak mezi umělci, tak v médiích?
Hrajeme si zde na demokracii, a já ačkoliv se všemi gesty a výroky pana prezidenta nesouhlasím, pořád beru v potaz, že byl zvolen většinou, a tak znevažování celé funkce prezidenta umělci všech možných odvětví vnímám spíš opět jako politicky mířenou kampaň proti jeho zvolení.
Již druhý rok za sebou se vaše skupina umístila na 2. místě v soutěži Český slavík, v kategorii Zpěvák jste se umístil na 2. místě. Má pro vás toto umístění nějaký zvláštní význam?
Nemá, kapela ORTEL nevznikla za účelem přebírání podobných ocenění a nutno podotknout, že kapela v ani jednom ročníku nežádala fanoušky o zasílání hlasů. Tohle celé vzniklo jako protest našich příznivců proti umlčování naší tvorby. Tedy aby se o kapele dozvědělo co nejvíce lidí. A to se myslím i podařilo…
I letošní úspěch v této soutěži byl spojen s obrovskou štvavou kampaní proti vaší osobě. Bylo pro vás těžké se s tím vyrovnat?
Já jsem si sám sobě zakázal číst všechny články o mně a o kapele. Loni jsem to opravdu dost těžce nesl a byl jsem nemalou měrou překvapen, co vše se o sobě dozvím a jak velmi dobře lze ovlivnit veřejné mínění právě bulvárem. Popravdě mi začalo být líto všech lidí, o které se bulvár otírá, protože je velmi těžké se tomu ubránit. Ale jak už mi bylo mnohými řečeno, jednou ses dal na tuhle cestu, musíš tedy počítat s trním a překážkami.
Nemohu opomenout také některé reakce jiných interpretů na Slavíku. Někteří v sále vám nezatleskali, někteří opustili sál a práskli dveřmi. Co si o tom myslíte?
Po loňském výslechu novinářů těch, co tleskali, se ani nedivím, že se publikum v sále bálo jakkoliv projevit. My čekali daleko horší reakce, protože co si nebudeme nalhávat, v sále moc příznivců opravdu nebylo. To, že někdo bouchne dveřmi, je jen jeho osobní gesto a má na to samozřejmě právo. Nám je spousta lidí také proti srsti, ale je to anketa popularity a pokud někdo byl zvolen a přebírá cenu, pak se nemalou snahou a pílí dostal do podvědomí lidem, co mu hlas poslali. To respektujeme a ctíme.
Navzdory tomu jste přednesl skvělý projev. Připravoval jste si tuto řeč, ve které figurovala také žemlovka, dopředu?
Stejně jako loňský rok jsem byl mou nominací a posléze i vyhlášením překvapen. Za kapelu jako takovou jsem tak trochu čekal, že alespoň obhájí příznivci minulý ročník. Ale kategorie zpěvák byla i letos pro mě velkým překvapením. Řeč si předem nepřipravuji, jdeme na podium, kde nejsme vítanými hosty, takže cokoliv si připravovat je zbytečné. Je to vždy odrazem nálady v sále a emocí z ocenění.
Máte raději žemlovku s rozinkami nebo bez rozinek?
Velmi častá otázka posledních dnů… O žemlovku v tomto smyslu vůbec nešlo, snažil jsem se jen poukázat, kam spěje naše společnost, když vulgarismy a nadávky jsou i pod receptem na tuhle dobrotu. Ale odpovím stručněji, s rozinkami…
Velký rozruch způsobilo vaše ošacení – košile s lebkou a českým lvem, což někteří spojily s propagací nacismu. Jak reagujete na toto obvinění?
Tohle logo už kapela začala používat před rokem, kdy jsme nahradili srdce s ostnatým drátem. Je to z praporu čs. úderných jednotek legií v Rusku. Ale je to zbytečné kdekoliv vysvětlovat, prostě lebka s hnáty ve spojení s kapelou ORTEL přeci nemůže nikdy znamenat nic jiného. Kdo chce psa bít… Já si kvůli našim odpůrcům na příští veřejné vystoupení vyšiji na košile sluníčko, ale pro jistotu bez paprsků.
Po skončení přenosu jste společně se členy vaší kapely vyrazili zpět do Plzně, kde následně proběhla oslava s vašimi věrnými fanoušky. Byla vydařená?
Ano, po ukončení tohoto ceremoniálu kapela spěchala mezi své věrné podělit se s jejich výhrou. Oslava byla příjemná a velmi emotivní. Dokonce se nám tam dostal i fotograf z deníku Blesk, ale smutně odcházel. Nenašel tam nic, co by mohl použít… Nikdo nehajloval, nevzýval Hitlera a kupodivu ho ani nikdo nevynesl v zubech… Myslím, že zbytečná cesta do Plzně pro pana „Bulvára“.
Po probuzení z oslavy jste jistě musel být zaskočen tím, že facebookový profil váš i kapely byl zablokovaný. To jste musel být nemile překvapený…
Řeknu vám to jinak, s touto variantou umlčování vesměs počítáme dnes a denně, to, že nám bude mazán profil, že nás rádia budou odmítat hrát a to, že se budou zakazovat koncerty a psát petice nic nezmění na faktu, že tu někdo je, co se nebojí říct názor většiny a nahlas. Tímto jen a jen u ostatních, co nás ještě neznají a nikdy neslyšeli, vzbuzují mocipáni zvědavost, co že to vlastně ten Ortel zpívá.
Pojďme zpět k vaší tvorbě. Zatím posledním vydaným nosičem bylo vaše akustické album. Co vás vedlo k tomu nahrát takovouto věc?
Měl jsem před časem malou hospůdku, kde se vešlo asi třicet sedících hostů, pořádal jsem tam takové sezení u kytary, kdy jsem hrál songy kapely ORTEL jen s akustikou v ruce. Mnohým se to tak zalíbilo, že se to stalo součástí nabídky koncertů, tedy kdy jen sám nebo s klávesovým doprovodem jezdím vystupovat do menších klubů a hospod. A protože si to mnozí neuměli představit, natočil jsem akustické CD, aby lidé měli představu, jak to zní, když nepřijedu s rockovým seskupením za zády.
Na albu figuruje také zpěvačka Leona Šenková, která se mimo jiné také zúčastnila soutěže Československé SuperStar. Jak došlo k tomuto spojení?
My jsme byli delší dobu ve spojení na sociální síti. V době, co se natáčela skladba Zůstaň mým domovem, mi stále něco v tom songu chybělo, a tak jsem jí nabídl spolupráci a ona kupodivu přijala. Posléze s námi již pár koncertů i absolvovala. Její nezaměnitelný hlas dal skladbě to, co bylo potřeba. A touto formou ještě jednou děkuji, Leono.
Plánujete někdy vydat CD, na kterém budou i jiní interpreti. Vím, že máte dobré vztahy např. se slovenským zpěvákem Ondrejem Ďuricou…
Něco se chystá, něco se plánuje, ale je to zatím ve velkých otaznících, a tak k tomu momentálně nemohu nic víc sdělit.
Jaký máte obecně názor na českou hudební scénu a na poměry v českém showbyznysu?
Víte, já jich až tak moc neznám. Jsme tak trochu izolovaná kapela, pokud jsme na nějaký festival pozváni, kde hrozí kontakt s jinou kapelou, tak dostaneme šatnu nebo stan někde bokem, a tak vidina toho, že si někde sedneme společně a máme čas na pokec, je lichá. A tak mi nepřísluší tuto scénu nijak hodnotit ani komentovat.
Na co nového se mohou vaši fanoušci těšit a jaké jsou vaše plány do následujícího roku?
Naši fanoušci a příznivci se mohou těšit na další album, co slibujeme již od září. Naši odpůrci mohou dál plivat na cestu, po které se kapela ORTEL vydala. Nezlomí nás.
Text: Jan Rochovanský
Foto: archiv Tomáše Ortela
